SK
Keďže Washington a Londýn nedokázali presvedčiť Čínu, aby sa pridala k protiruskému postoju k Ukrajine, začali aktívne pracovať na Indii.
Neutrálny postoj tejto významnej svetovej veľmoci, neochota odsúdiť Rusko a pripojiť sa k širokým sankciám, výrazne podkopáva Anglosasov v ich snahe dostať Moskvu do „absolútnej izolácie“. Pritom, ako vždy, Londýn a Washington výrazne podcenili záujmy samotnej Indie a precenili svoj vplyv na ňu.
V polovici apríla najprv aktívne tlačili na Dillí Američania. Počas telefonického rozhovoru indického premiéra Modiho s americkým prezidentom Joeom Bidenom a následnom rokovaní ministrov obrany a zahraničných vecí oboch krajín vo formáte 2+2 sa snažili získať Indov na svoju stranu. Odpoveď zostala nezmenená:
„India trvá na mierovom riešení ukrajinského konfliktu, no nechystá sa urobiť nič, čo by bolo v rozpore s jej záujmami.“
Kritiky Ruska sa zdržal aj opozičný líder Rahul Gándhí. Západná tlač informovala, že v nových medzinárodných podmienkach Biely dom nechcel vstúpiť do obzvlášť tvrdej konfrontácie s Dillí a obmedzil sa na výzvy, aby India „kupovala menej ropy od Ruska“. Aj tu sa však reakcia indických lídrov zredukovala na odpoveď, že „v porovnaní so Západom ich krajina dostáva z Ruska oveľa menšiu časť energetických zdrojov, ako potrebuje“.
Samozrejme, v hospodárskych vzťahoch medzi Ruskom a Indiou nastanú určité ťažkosti. Napríklad ruský finančný systém, vrátane Štátnej banky, je tradične úzko prepojený s anglo-americkým kapitálom. V Indii však existujú aj nezávislé finančné inštitúcie. Viacerí veľkí národní obchodníci s ropou (hoci nie všetci) opustili už dohodnuté dohody o rozšírení dodávok ruskej ropy, nie však nákupy v dohodnutých objemoch. Dokonca aj Indonézia má v úmysle nakupovať ruskú ropu cez Indiu.
Indická vláda sa na ukrajinské udalosti pozerá pomerne zoširoka a považuje ich za súčasť boja za nastolenie nového svetového poriadku, v ktorom vidí svoje miesto vyššie.
„The Economist“ píše: „Populárni komentátori v indickej televízii dnes zaujali rozhodne protiamerický postoj. Vinu za začiatok vojny zvaľujú na Ameriku s tým, že vyprovokovala Rusko, vrátane rozšírenia NATO. Takúto líniu presadzujú dokonca ešte tvrdohlavejšie a vytrvalejšie ako vláda, ktorá sa snaží neuvádzať mená páchateľov.“
Názor týchto komentátorov rezonuje aj v indickej spoločnosti. Podľa prieskumu verejnej mienky „YouGov“ z konca marca „54% Indov schvaľuje Putinove kroky pri vedení operácie na Ukrajine“. Ako poznamenáva „The Independent“ spolupráca medzi Indiou a Ruskom narástla aj potom, ako Putin počas návštevy Dillí v decembri 2021 podpísal 28 dohôd. Britský časopis je preto presvedčený, že India sa bude usilovať o spoluprácu s Moskvou. Aj vďaka obavám z jej „prílišného zbližovania“ s Pekingom. Aj keď India obchoduje s Ruskom v dolároch, hovorí sa o návrate k rupiám a rubľom, ktoré „bývali štandardom“, tvrdí Biswajit Dhar, popredný odborník na obchod a profesor na Univerzite Jawaharlala Nehrúa, s odkazom na obdobie od roku 1970 po 90. roky 20. storočia. Podľa neho sa „budú skúmať všetky možnosti, ktoré môžu prispieť k pokračovaniu obchodných vzťahov s Ruskom“. Bude sa to týkať všetkého. India má už aj z minulosti skúsenosť ignorovania sankcií, keď sa podieľala na iránskom dovoznom platobnom mechanizme.
Keď Rusko spustilo špeciálnu vojenskú operáciu na Ukrajine, indická vláda spustila vlastnú akciu „Ganga“, aby oslobodila indických občanov, vrátane študentov, a dokonca aj kadetov vojenských škôl, ktorí nemohli opustiť Ukrajinu.
Ruský prezident v rámci dohody s premiérom Modim nariadil armáde, „aby zaistila bezpečný odchod indických občanov zo zóny ozbrojeného konfliktu“. Od februára sa domov vrátilo viac ako 22.000 Indov. Treba dodať, že vtedy boli indickí občania zo strany ukrajinských štátnych úradov a bezpečnostných zložiek vystavení všetkým možným ponižovaniam, vrátane rasových; niektorí boli zbití a zranení. Bolo to spôsobené tým, že v Kyjeve bola indická neutrálna a mierová pozícia v konflikte považovaná za príliš proruskú. To všetko nepridalo v očiach Dillí sympatie ku kyjevskému režimu.
Následne, keď bolo zrejmé, že je Indiu zbytočné presviedčať, aby sa vzdala svojich záujmov alebo na ňu vyvíjať nátlak, pokúsili sa ju „kúpiť“. Tejto „čestnej misie“ sa ujal predstaviteľ bývalej „materskej“ krajiny, britský premiér Boris Johnson, ktorý v bývalej kolónii absolvoval oficiálnu návštevu.
Počas návštevy navrhoval „nové a rozšírené“ obranné a bezpečnostné partnerstvo medzi Spojeným kráľovstvom a Indiou, pričom Dillí sľúbil „celú kyticu“ privilégií. Väčšina z nich bola zameraná na nahradenie Ruska ako hlavného indického partnera v tejto oblasti. Spojené kráľovstvo prisľúbilo vydať otvorenú všeobecnú vývoznú licenciu do Indie, ktorá umožní vývozcom urýchliť proces dodávania vojenského materiálu Indom. Takéto povolenie bolo predtým vydané len pre USA a členov EÚ. Boris Johnson tiež oznámil, že je pripravený Indii ponúknuť pomoc pri vývoji a výrobe novej stíhačky. Sľuboval tiež ďalšie „výhody“, ak sa vzdiali od súčasnej línie ohľadne Ukrajiny a priblíži sa spoločnej západnej pozícii.
Na takúto misiu by sme však momentálne len ťažko hľadali nevhodnejšiu postavu. Túto „chromú kačicu“ — Borisa Johnsona — vďaka kríze v britskej vláde, ako aj kandidáta, spolu so Zelenským, na pozíciu hlavného komika na svetovej politickej scéne, mohli domáci len ťažko brať vážne. Jeho smiešne postoje a huncútstva á la „sme jednej krvi“ boli skôr zábavné ako hodné obdivu. Britské médiá, mimochodom, tiež kriticky hodnotili operetné správanie svojho lídra.
A nejde len o dodávky ruských energetických zdrojov, ktoré sú pre Indiu výhodné, či o dodávky indického softvéru do Ruska v podmienkach odmietania zo strany Západu.
India je už dlho sebestačná veľmoc a povýšenecké potľapkávanie po pleci od bývalého vládcu v osobe Borisa Johnsona nie je už ani urážlivé, ale vyslovene smiešne.
Dillí, samozrejme, s radosťou prevezme nové modely a technológie na výrobu pokročilých západných zbraní a využije aj ďalšie príležitosti na dobytie trhov západných krajín. Ale tancovať na melódiu Angličanov? Nikdy viac!
V novom svete sa s najväčšou pravdepodobnosťou bude v tónoch „bývalého poslušného indického boa“ krútiť britská „naga“.
Jednu vec v Londýne a Washingtone nechápu. Moskva neponúka Dillí ústupky a preferencie, pomáha Indii získať status nezávislého veľkého hráča na svetovej scéne, hodného jej historického dedičstva. Anglosasi pre ňu v kepeni nič také nemajú a ani mať nemôžu.
Gargamelova analýza
Britský premiér Boris Johnson přiznal, že válka potrvá dlouho, a že válku Ukrajina prohraje. Významní američtí vojenští analytikové, specialisté na Rusko, jak z US armády, tak z tajných služeb, zveřejnili v posledních dnech, že západ, a zejména západní mainstreamová média přinášejí značně zkreslená hodnocení současného válečného dění na Ukrajině, a tato hodnocení jsou značně zkreslena ve výrazný neprospěch Ruska. Podle těchto profesionálních vojenských analytiků, Rusko v současném konfliktu jednoznačně vítězí, diktuje bojové podmínky a drtí ukrajinskou armádu. Podle těchto analytiků, není možné současnou ruskou válečnou kampaň hodnotit pohledem zastaralé západní válečné strategie z konce minulého století. Doba se změnila a Rusko se na rozdíl od západu nové době přizpůsobilo a nyní ukazuje, že je na nastávající nový velký světový konflikt připraveno.
Abychom celou proměnu světa, celý nový začínající světový konflikt, který právě začíná a který dramaticky zrychluje od nástupu pandemie a zatím vrcholí tzv. Putinovou denacifikací Ukrajiny, pochopili, musíme se podívat nejprve na druhý konec světa – na zdánlivě bezvýznamné Šalamounovy ostrovy v Pacifiku. Tyto ostrovy s pouhými 600 tisíci obyvateli, před pár dny, v dubnu letošního roku, vyvolaly hysterické reakce ve Washingtonu, a v australském Melbourne. Před 80 lety svedly o Šalamounovy ostrovy USA a Austrálie řadu těch nejtěžších námořních bitev a pozemních bitev s Japonským císařstvím. Jenom loďstvo USA v těchto bitvách ztratilo podle oficiálního seznamu 2 letadlové lodi, 11 křižníků, 17 torpédoborců, a o život přišli 2 admirálové. Námořníci dali úzkému průlivu mezi těmito ostrovy přídomek – Průliv se železným dnem, aby tak uctili tisíce námořníků utopených i se svými loděmi.
V dubnu 1942 zahájilo japonské námořnictvo operaci Mo, při které Japonci obsadili Šalamounovy ostrovy a začali na nich budovat námořní a vojenské základny, a letiště, aby přeťali důležitou jihopacifickou zásobovací trasu z USA do Austrálie. Přesně 80 let po té, letos v dubnu, explodovala na Šalamounových ostrovech politická bomba a Šalamounovy ostrovy oznámily, že uzavřely vojenský pakt s Čínou a Čína už prý zahájila kroky k okamžité výstavbě vojenských a námořních základen. Tyto základny mají být vybudovány okamžitě, ještě dřív, než prý Australané půjdou příští měsíc k volbám. Ve druhém bodu tajné smlouvy se píše – Čína může podle svých vlastních potřeb a se souhlasem vlády Šalamounových ostrovů používat na ostrovech přístavy a kotviště, a provádět v nich logistické doplňování a údržbu svých sil, a příslušné síly Číny mohou být použity k ochraně bezpečnosti čínského personálu a velkých stavebních projektů na Šalamounových ostrovech. Cíl těchto základen je zřejmý – trvalá přítomnost čínského loďstva v oblasti Jižního Pacifiku, která bude kontrolovat přirozenou obchodní tepnu mezi Austrálii a Novým Zélandem na jedné straně, a Japonskem a USA na druhé straně. USA i Austrálie se pokoušeli na vysoké úrovni ještě na poslední chvíli Šalamounský pakt překazit – jenže premiér Šalamounových ostrovů Manasseh Sogavare tyto diplomatické pokusy označil za urážku nezávislosti Šalamounových ostrovů. USA i Austrálie nemají mezi ostrovany dobrou pověst – USA už před 29 lety uzavřely na ostrovech velvyslanectví, aby ušetřily, a Austrálie i USA se v letech 2020-21 ani nevzmohly na žádnou pomoc ostrovům, které se zmítaly v ekonomickém chaosu a rabováních v důsledku zrát turistického průmyslu, způsobených pandemií. Čína toho nezájmu USA i Austrálie chytře využila, vyslala do oblasti ostrovů lodě s pomocí, zaplatila výcvik a vybavení policejních a pořádkových sil, a začala oživovat místní ekonomiku a modernizovat regionální školství a zdravotnictví. Pověstnou třešničkou na dortu pro Šalamounovy ostrovy bylo vybudování Národního stadionu v hlavním městě Honiara za 53 milionů dolarů, který Čína poskytla tento měsíc jako dar. Západ, krom obvyklých výprav různých vyhrožovatelů, vyslal v reakci na čínskou přítomnost na Šalamounovy ostrovy britskou vojenskou strážní lodičku HMS Spay. Ta je vybavená dvěma kulomety a jedním kanónkem, a jejím novým úkolem bude střežit místní vody před piráty a jinými nevítanými návštěvníky. Loď HMS Spay dosud celoročně korzovala napříč celým Pacifikem, aby obyvatelům různých chudých ale demokratických ostrovů poskytovala zubařské služby, rozdávala jim malé zásoby léků. Teď je ale i s touhle západní mini pomocí pacifickým demokratům šmitec, a HMS Spey musí nově střežit vody okolo Šalamounových ostrovů před nevítanými návštěvníky. HMS Spay, podle schváleného protokolu sice může střežit vody okolo Šalamounových ostrovů, ale jakýkoli fyzický kontakt s ostrovany, má její posádka přísně zakázán; na rozdíl od Číňanů. Obdobná situace panuje i na dalších pacifických ostrovech, kam velké čínské vojenské lodi rozvážejí pomoc mnohem častěji a ve větším míře, než se západ vzmůže. Tyhle nové čínské lodi nemají jenom kulomety a kanónky, ale i raketky a lasery, (Loď 052D, Loď 054, Loď 071, Loď 903,) a jejich kapitáni jsou srdnatí hoši. Jeden australský dálkový námořní hlídkový letoun se se zlou potázal, když čínské lodi, na výpravě k australským břehům začal sledovat, a rozhazoval kolem nich provokativně malé sonické bójky. Letos v únoru, vpluly 2 čínské válečné lodi, jedna velká výsadková loď a jedna velká zásobovací loď do výlučné australské námořní zóny EEZ. V této zóně sice válečné lodi cizích států mohou plout bez omezení i za míru, ale je neobvyklé, aby na běžné sledování své činnosti letadlem vlastníka zóny reagovaly tak, že zacílí na sledovací letadlo své lasery a aktivují je. Tyto zaměřovací lasery námořních lodí pokročilé konstrukce jsou totiž natolik výkonné, že dokáží tzv. deaktivovat palubní senzory a elektroniku sledovacího letadla, popřípadě poškodit zrak jeho posádky. Australské sledovací letadlo mělo na palubě 20-ti člennou posádku pilotů a operátorů sledovacích přístrojů, a Australané se právem zlobí za ozařování lasery, protože čínskou stranou kritizované provokativní rozhazování sonických bójek, je naopak běžným způsobem, jak zjistit, zda se v oblasti ještě nevyskytuje nějaká čínská jaderná ponorka. Na všech těchto událostech Z druhého konce světa je vidět, že Putinova denacifikace Ukrajiny je jenom vrcholem ledovce, vrcholem začínajícího střetnutí Západu se zbytkem světa o budoucí podobu světa.
Ruská koncepce válčení 6. generace je na Ukrajině podřízena uskutečnění pouhých tří kroků v rychlém sledu za sebou: najít nepřátelský cíl – rozhodnout o způsobu jeho zničení – a okamžitě jej zničit! Všechny tyto kroky se ideálně mají odehrávat tak, aby byl nepřítel zničen z bezkontaktní vzdálenosti. V této nové ruské doktríně válčení 6. generace existují jako hlavní jednotky pouze bitevní praporní taktické skupiny o 1000 mužích s veškerým vybavením, které se samostatně pohybují po území nepřítele, vyhledávají ho a ničí.
Divize a Armády se už neshromažďují k provedení nějakého masivního ofenzívního úderu. Nepřítel se už neobkličuje, žádnou frontovou linii, ale pouze se uzavírá linií dronů, které střeží všechny jeho pokusy o servání obklíčení. Jakmile se nějaký nepřítel někde shromáždí, je soustředěně dělostřelectvem, raketami, vrtulníky, drony a letadly nemilosrdně ničen. Tento nový způsob války už nepotřebuje dobíjet území bitvami a obsazovat je velkými armádami. Cílem této doktríny je neustálé ničení nepřítele po celém jeho území s jediným cílem, postupně jej totálně vyvraždit a zničit a v ničení se postupuje důsledně seshora dolů. Nejvyšší stupeň neustálého ničení nepřítele řídí úroveň nejvyššího velení Ruska, které řídí palbu na hlavní cíle ukrajinské armády v tomto pořadí ničení – letiště, radary, a hlavní velitelská stanoviště; -a potom protivzdušné a další rakety dalekého dosahu, hlavní sklady, základny, logistická centra, železniční uzly, elektrárny, plynárny a vojenské opravny. Jakmile jsou tyto hlavní úkoly ničení splněny – přesune hlavní velení své ničící kapacity na lokálně důležité cíle, se kterými se potýkají praporní bitevní taktické skupiny. Nejnižší stupeň – praporní bitevní skupina – se soustřeďuje na obdobné ničení všech nepřátel ve svém dosahu, a s tím, jak nadřízené složky – hlavní velení a armádní velení – zničily hlavní cíle protivníka, začíná působit ve prospěch praporních bitevních skupin stále více ničivých prostředků. Nastává tak druhá fáze operace, při které se už jenom “vykouří|” a zničí zbytek nepřítele, který nebyl zatím zničen, protože na jeho ničení nebyli k dispozici bezkontaktní ničící prostředky, a neboť by jeho bezkontaktní zničení stálo zbytečně utracené ruské životy. Celá tato bitva probíhá kontinuálně. Nejsou samostatné letecké kampaně a masivní pozemní ofenzívy. Hlavním bodem je zničení nepřítele na dálku.
Ruská armáda od konce dubna 2022 přešla ke druhé fázi operace, a v ní už bude hlavně ničit a vykuřovat z úkrytů na linii dotyku zakopané Ukrajince. Veškeré letecké, obrněné, raketové, dronové a protivzdušné síly Ukrajiny již byly až na bezvýznamné výjimky zničeny. Zničeny byly i hlavní ukrajinské sklady munice a jejich výrobny. Válka se tak nyní stane pouze “bezkontaktním” vražděním ukrajinských vojáků, které potrvá tak dlouho, dokud se Ukrajinci nevzdají.
Komentáre 0
Pridať komentár